Toni Packer: Interrupce


... Zpět na stránku o Toni Packer


Milá Toni,
pracuji se svými pocity, myšlenkami a představami, které se týkají interrupce, protože v centru ve kterém pracuji, bude provedena interrupce.
Moje silně katolická výchova zanechala v mé mysli řadu myšlenek a představ, se kterými se musím vypořádat. Objevil se strach, že „půjdu do pekla“ za to, že s interrupcí pomáhám.
Doopravdy plod trpí?
Předpokládám, že odpověď typu ano-ne nemusí být ta pravá.
Často se žena, která potřebuje a chce interrupci, musí vypořádávat s úzkostí a utrpením – zejména tehdy, když je jí řečeno, že dítě musí donosit, nebo interrupce není možná.
Vím, že se skrz tento strach a představy musím propracovat. Máš nějaké doporučení?

Milá ---,
Ptáš se? „Doopravdy plod trpí?“
Proč se ptáme na takovou věc? Je to kvůli naší úzkosti a pocitu viny, že způsobíme někomu jinému bolest? A nechceme cítit to utrpení?
Proč přemýšlíme o plodu jako o něčem odděleném? Není snad spojeno s bytostí své matky, která je zase spojena se všemi ostatními lidmi? Když matka trpí bolestí – tělesnou či duševní – neovlivňuje to celé její tělo včetně plodu v její děloze? A když je plod poškozený nebo zraňovaný, neovlivňuje to matčin organismus a následně i všechny, se kterými je spojena?
Proč vnímáme cokoliv jako oddělené?
My, lidské bytosti, máme silné podmíněné reflexy, jsme vytrénovaní, abychom mysleli v oddělených škatulkách a soustředili se na jednu věc a vyloučili vše ostatní. Můžeme mít soucitné představy o právech plodu žít dál uvnitř nebo mimo dělohu. A přitom můžeme zcela ignorovat skutečnost, že naše děti indoktrinujeme nebo dovolíme, aby byly indoktrinované tak, aby zabíjely nebo se nechaly zabíjet ve jménu patriotických, ideologických a náboženských hodnot.
Náš zájem o lidské bytosti, ať už narozené nebo ještě nenarozené, je z větší části motivován zděděnými nebo nabytými představami o smyslu a cíli života. Bereme tyto představy jako absolutní pravdy a přitom se významně liší v různých dobách a v různých kulturách.
V mnoha současných zemích s nízkou životní úrovní stále převládá zvyk, že se děti starají o své rodiče. Mít hodně dětí je zde jediným sociálním zabezpečením. Interrupci by zde chápali jako absurditu.
V současné Číně se vláda snaží zabránit přelidnění tím, že každá rodina má povoleno pouze jedno dítě. Když máte více dětí mohou vás potrestat. Interrupce je jedním ze způsobů jak snižovat populaci.
V Hitlerově Německu byly i svobodné ženy podněcovány k tomu, aby měly děti. „Dejte Vůdci dítě!“, zněl ten slogan. Bylo třeba vytvořit zásoby lidských bytostí pro dobyvačná tažení do cizích zemí a jejich následnou okupaci.
Mnoho náboženských organizací zavrhuje interrupci. Je to kvůli představám o posvátnosti Bohem darovaného života a strachu protivit se Boží vůli? A nejsou do toho zapleteny také politické motivy?
V této zemi (USA) byla interrupce silně zpolitizována. Může být použita k získání moci jen kvůli moci samotné. Identifikace s politickým tématem snadno napomůže k vítězství fanatismu. Nevyhnutelně pak následuje násilí v té či oné podobě.
Interrupce je označována jako vražda. Kliniky, kde se provádí interrupce se staly terčem bombových útoků a lidem, kteří interrupce provádějí, bylo vyhrožováno smrtí. V žádném konfliktu nebo zápase nemůže být láska. Láska je zabita, když bojujeme za právo žít.
Uvědomujeme si jak naše hluboká připoutanost k představám a víře ovlivňuje naše vztahy a způsobuje konflikty a rozpory uvnitř nás a mezi námi? Jak může mezi lidskými bytostmi vzniknout laskavý a pečující vztah, když naše myšlení dál jede ve vyjetých kolejích, aniž bychom si toho vůbec všimli. Můžeme naši víru a naše představy vynést na světlo a beze strachu otevřeně zkoumat?
Když setkáváš a pracuješ s těhotnými ženami, které se mučí otázkou, zda si ponechat dítě nebo jít na interrupci, dokážete spolu zkoumat představy a víru, které obsahují hrozby trestu a sliby odměny? Dokážete objevit a odložit předsudky a začít volně a reálně přemýšlet o tom, co sebou přináší rozhodnutí mít dítě nebo jít na interrupci?
Když o tom spolu mluvíte a zkoumáte to, máte pocit, že musíte za každou cenu najít řešení? Takhle se většinou vypořádáváme se všemi našimi problémy. Snažíme se je vyřešit tím, že je promýšlíme skrz naskrz, a stále znovu probíráme to samé: jestli má plod vědomí, jestli cítí bolest, jestli skončíme v pekle, jestli zármutek nebo lítost ze ztráty nebudou příliš silné.
Zběsilé hledání odpovědi, je zběsilost našeho "já", které se zoufale snaží najít samo pro sebe to nejlepší řešení. Když pečlivě a čestně prozkoumáme všechny své motivy, můžeme zjistit, že všechny jsou sebestředné. Ať už se rozhodujeme dítě si nechat nebo jít na interrupci. Můžeme čelit tomuto faktu přímo a bez posuzování? Můžeme přestat hledat řešení a jen nechat sebestřednost plynout v plném uvědomění?
Je v lidských silách vnímat problém bez vlivu "já"? Můžeme vnímat bez zakořeněných předsudků, beze strachu o sebe nebo touhy něco pro sebe získat? Můžeme s tím začít hned teď?
Porodit dítě – nepřináší to obrovskou zodpovědnost? Dobře o ně pečovat, vychovat ho tělesně i duševně zdravé a nepředávat tomu mladému životu nevědomě všechen ten zmatek, iluze a násilí, které v sobě máme. Máme čas, trpělivost a lásku společně růst, zkoumat, pozorovat a jednat svobodně, bez ohledu na tresty a odměny? Dáme do toho celý svůj život?
Když spolu mluvíme, víme jak málo toho doopravdy víme? Jak jsme nejistí? Jak touha našeho "já" po jistotě je stále znovu mařena?
Můžeme neutíkat a hluboce spolu procítit a prohlédnout všechen ten strach, bolest a pochyby, které provázejí tuhle naši práci?

... Zpět na stránku o Toni Packer