blog

„A kolik těch lidí s chronickou bolestí vyléčíte?“

„Upřímně řečeno, je to menší část, zbytek má bolesti dál, menší nebo větší.“

Takhle nějak začal rozhovor Jona Kabat-Zinna, tehdy mladého biochemika, s jedním z lékařů, kteří se zabývali léčbou chronické bolesti na University of Massachusetts.

Bylo to koncem sedmdesátých let minulého století a Jon Kabat-Zinn se již několik let věnoval buddhistické meditaci všímavosti (též zvané meditace vhledu, vipassana). Hlavním cílem této meditace není dosažení stavů extáze, ale cvičení všímavosti (anglicky mindfulness) – schopnosti plně prožívat přítomnost. Díky rozvinuté všímavosti je pak možné lépe porozumět příčinám psychické bolesti. Mladého vědce tehdy napadlo, že by buddhistická meditace mohla prospět i lidem trpícím fyzickou bolestí. Vždyť fyzická bolest vyvolává bolest psychickou.

Jon Kabat-Zinn, zakladatel sekulárního přístupu k meditaci všímavosti (mindfulness)

Zdroj: mindful.org

Indiánský stařešina byl povolán, aby urovnal hádku mezi dvěma muži. Jeho vnuk se ho zeptal, proč se lidé hádají.
Stařešina odpověděl: „Všichni máme v sobě dva vlky. Jeden je šedý a plný hněvu, strachu, hořkosti, závisti, žárlivosti, chamtivosti a arogance. Druhý je bílý a plný lásky, míru naděje, odvahy, pokory, soucitu a naděje. A ti dva se spolu neustále perou.“
„A já mám v sobě ty dva vlky také?“ ptá se malý indián.
„Ano, každý je v sobě má“.
„A který vyhraje?“
„Ten kterého nakrmíš“, odvětil stařešina.

Vybral jsem na úvod tento úryvek, protože krásně ilustruje záměr této knihy– respektovat šedého vlka hněvu a strachu a zároveň se naučit krmit i bílého vlka. Protože, když se musíte vyrovnat s chronickou bolestí ať fyzickou či psychickou, nepomůže Vám, když se na na svou bolest či na sebe sama budete hněvat, nebo budete svou bolest ignorovat, či se jí bát. Nepomůže Vám ani to, když se kvůli strachu a hněvu, který bolest vzbuzuje, začnete izolovat od druhých lidí a zahořkle se uzavírat do sebe.

Autoři: Vidyamala Burch a Danny Penman, Vydala Grada v roce 2016

Všímavost – cesta ke zklidnění mysli pro ty, co nestíhají
Michael Sinclair, Josie Seydel
vydala Grada, 2015

Nakladatelství Grada mne požádalo, abych napsal recenzi na tuto knihu od dvojice autorů, kteří pracují s uspěchanými klienty v Londýnském City. Tito klienti nemají čas na formální meditaci všímavosti a tak hledají způsob, jak účinně rozvíjet všímavost při každodenních činnostech. Já sám na kurzech mindfulness zdůrazňuji, jak je důležité, rozvíjet všímavost při běžných činnostech, jako je mytí nádobí, čištění zubů, chůze, ale i rozhovor nebo psaní na počítači (ano právě teď píšu všímavě, nebo to aspoň stále znova zkouším :) ) Nicméně tvrdit, že k tréninku všímavosti stačí pouze tato neformální praxe je přinejmenším spekulativní. Neexistuje žádný výzkum, který by to potvrzoval. Naopak při tzv. formální meditaci v sedě (nemusí to být ovšem zrovna v lotosovém sedu) či v chůzi (kdy chodíme sem-tam po krátké trase), omezíme množství rozptylujících podnětů a tak se může mysl lépe zklidnit. Díky tomu si můžeme začít všímat vnitřních procesů, které jsme předtím nedokázali zachytit – například to, jak naše jednání ovlivňují různé druhy postojů a motivací, jak vznikají a zanikají myšlenky, nebo jak se emoce projevují v těle. Je to podobné, jako když se na jezeře zklidní rozčeřená hladina a my můžeme vidět, co se skrývá hluboko pod ní.